Davis Cup na vlastní kůži aneb za vola před vlastním mužem

Nejsem extra tenisový fanoušek, a mé pokusy s tenisem skončily u tenisu líného, kdy jsem si se sestrou hrála na Navrátilovou a Chris Evertovou. Tenis jsem asi jako každý skoukla párkrát v televizi nebo někde na dovolené na kurtu, ale tento víkend bylo všechno jinak. Manžel koupil lístky na Davis Cup. ČR proti Francii na centrálním dvorci Roland Garros. Na cenu jsem se radši neptala, vyhrabala vlajku, kšiltovku s nápisem Czech Republic, starý fotbalový dres a pyšně se nesla na stadion.

Mezi 15 tisíci fanoušky modrých Frantíků jsme s naší vlajkou byli opuštěný ostrůvek v moři, ale sem tam česky něco padlo a já si mohla užívat krásnou antukovou atmosféru pobytu na přímém slunci.

Jak víte, zápas prvního dne se odehrál silně v náš neprospěch, nicméně i přesto jsem učinila několik zásadních objevů, které si mohu zapsat do kolonky "těsně před čtyřicítkou jsem zjistila":

1: Vysoké stoličce, na které sedí rozhodčí se říká empire. Vy jste to věděli?

Zjištěno při telefonování známým, kteří mi na otázku, kde sedí, odpověděli, že nad empirem. S dětskou nevinností v očích jsem tak před manželem ze sebe udělala vola poprvé.

2. Hraje - li se singl, platí vnitřní strana čar, narozdíl od debla, kde platí čáry vnější. Vy jste to věděli?

Zjištěno při mém zabučení, že nám rozhodčí pískl out, a přitom míček byl pěkně před čárou. Před manželem i kolemsedícími jsem za vola podruhé.

3. Po lichém gamu se mění strany. No, to jste asi věděli.

Ano, přiznávám bez mučení, tleskala jsem soupeři, než mi došlo, že si hoši prohodili hřiště. Manžel jen nevěřícně kroutí hlavou, ale je tolerantní vzhledem ke svým spáleninám na rukou a ve výstřihu po čtyřech hodinách na tribuně.

Domů jsme se dohrabali s mírným úpalem, ale nevadí, zítra se nakrémujeme a jde se na debla.

Dnešní zápas byl nervydrásající, Čechů bylo víc a alespoň koncentrovaní, mohli jsme uplatnit zásadu "kurva fandim" a poprvé jsem pozorně sledovala, jak se přesně počítá tiebreak. Další kolonka do objevů, se kterou se raději nechlubím.

Asi si řeknete, trubka, ta si ani nezaslouží na tenis chodit, ale vězte, teď už to vím, navíc ještě ochranný faktor s sebou a fandila jsem jako o život. Někdy to holt nestačí, ale byl to zážitek.

Borci, díky.