Sešito v Paříži

Přesně ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, se něco stane. Manžel na cestách, já hlídám v rámci sousedské výpomoci dítě navíc, a najednou rána. "Kdo to spadl?" volám od bublající cibulačky. Krátké ticho a pak řev."Merde",pomyslím si.

V předsíni na zemi je loužička krve a dcera zvedá hlavu. Ani se nestrkali, nehonili, prostě se převážila a těžká hlava to vzala o zem přes brýle, které rozrazily čelo nad obočím. Preventivně seřvu syna, který výjimečně za nic nemůže. Rozšklebenou hlavu přelepím náplastmi,  a vydávám se na dětskou pohotovost v Paříži. Děti doma monitoruji mobilem. Na pohotovosti se čeká dlouho, ale dnes to překonává tříhodinnovou hranici.

A protože se mě často ptáte, jak to u nás v  Paříži chodí u doktorů, tak mám dost času přemýšlet, jak vám to shrnu.

V čekárně je spolu s námi spousta zlomenin a rozbitých hlav, holt úrazy, o které při dnešním pěkném počasí není nouze. Do toho soplící děti, miminka s horečkou, a v očích každého rodiče toužebné přání jít na řadu jako první. U příjmu předložíte průkaz, sestra koukne na stav dítěte, a pokud zrovna vaše ratolest neztrácí vědomí, jdete čekat. Zvracíte-li, dostanete misku, se zlomeninou vás posadí na vozík. Po čase medik v přijímací místnosti dítě prohlédne, změří a zváží, případně podá paralen a posoudí závažnost. Někdo jde na ORL, někdo na rentgen, my jdeme na šití. Sympatický černoušek pečlivě sešívá rozšklebeninu nad obočím, sestřička pouští tomu našemu nemehlu písničku z Ledového království a vzhledem k tomu, jak malá hlasitě zpívá, přes masku asi i rajský plyn. Čtyři stehy, a jde se domů. Masku jako upomínku dostáváme s sebou pro plyšáky.

Pokud jde o úhradu, jste-li na pohotovosti v nemocnici, na místě neplatíte, faktura vám dorazí domů či na adresu vaší pojišťovny. Jde-li o množství faktur neuhrazených, jejich počet narůstá, dokladem neplacení pojistného u osob s nelegálním pobytem je vysoký počet pacientů, který při potížích navštěvuje jedině pohotovost, kde se platí až pak (pokud vůbec), a ne k přímo k lékaři, kde se platí hned.

Z Čech jsme zvyklí se při nemoci vypravit ke svému praktikovi a tam si počkat. Lékařská střediska či zařízení prostě vypadají jako "u doktora", čistě bílé stěny, sem tam obrázek na zdi, reklamní letáčky a židličky. Pan doktor a sestra jsou obvykle v bílém plášti či stejnokroji v pastelových barvách. Též se čeká, ale taky dočká.

U nás v Paříži si u lékaře berete rande, schůzku. Když vaše dítě akutně bolí ouško či tři dny neklesá horečka, je vám příslib rande s pediatrem na příští pondělí vcelku na prd. Že vás nějaký lékař vezme hned teď je nepravděpodobné, pokud ještě dnes, máte velké štěstí. Jinak navštivte výše zmíněnou pohotovost. Ucho sice nejspíš mezitím praskne, ale ve Francii se stejně uši nepíchají, dávají se pouze antibiotika. Ceny za tutéž službu se značně liší podle jednotlivých čtvrtí. Cena za ošetření u pediatra se pohybuje od 25 do 80 EUR. Lékaři mají možnost si přirazit, aby tak jejich ordinace mohli utáhnout vysoké nájmy v lepší čtvrti, a pacient si může vybrat. Že jsou ordinace často v bytech v rezidenčních čtvrtích je pro nás neobvyklé.

Přijdete do temného bytu ve stylu Ludvíka XIV., sedíte v obýváku na čalouněném křesle, očima těkáte po antikvariátních svazcích v knihovně při světle stojací lampy, neboť v bytech často chybí stropní svítidla, a pak se objeví lékař. V košili a svetříku či dáma v pěkných padnoucích šatech, a vy zprvu nechápete, že jde o ošetřujícího lékaře. Zvlášť podivně jsem si připadala poprvé u gynekologa, který mě prohlížel, manžety své růžové košile vyhrnuté k předloktí. Když tentýž chlapík přijel na motorce do porodnice, přes košili hodil igelitový sterilní oblek a císařským řezem přivedl na svět moji dceru, už jsem se nedivila. Zase těžko získáte fobii z bílých plášťů, je třeba brát to pozitivně..

Vzhledem k privátnímu pojištění platím všechny úkony hotově, resp.ve Francii k tomuto používají šeky, což je téma napříště. Víte tedy, že za císaře jste dali 5 tisíc EUR, kontrola pediatrem 400 EUR, vyšetření sluchu 150 EUR, operace křečových žil kolem 10 tisíc. A pak zjistíte, že podobné úkony u nás v Česku stojí taky dost, jenom se to nikomu neříká a máme pocit, že si celý život platíme, tak máme nárok. Nárok na bezplatnou péči, což je fikce.

České zdravotnictví je skutečně jedno z nejlepších na světě, o čemž svědčí nejen statistiky, ale i světově uznávané lékařské kapacity MADE in Czech Republic.

A o tom to cestování je, abychom zjistili, jak kde co funguje a mohli si mnoho věcí doma pochválit. Třeba, že když zavoláte 155, tak pro vás přijede skutečně záchranka, zatímco ve Francii na tuto službu mají školené hasiče. Při nehodě anebo při porodu, přijede pro vás červená hasicí sanitka, která v zácpě mnohdy marně houká a bliká, uhnout není často kam, a tak v duchu doufáte, že službu pompiérů, jak se říká hasičům francouzsky, nikdy nebudete potřebovat.