Nevíte kam na dovolenou? Přece k mamince a tatínkovi!

Známe to všichni. Vyletíme z hnízda a rodiče zůstanou sami doma. Studujeme, usadíme se, založíme rodinu, přijdou děti, stěhování za prací či partnerem. Rodičům pravidelně voláme, ale vedeme si svou vlastní domácnost. Po svém.

Z mnohaletého společného soužití jsou nejprve pravidelné víkendové obědy, které postupně přejdou ve společné oslavy a vánoce, následované hlídáním potomků a jejich vyzvedáváním ze školy. Čas se svými rodiči, kteří donedávna byli denodenním inventářem našich životů trávíme tak nějak v poklusu, řešením provozních záležitostí a stravy, většinou v přítomnosti partnera čí dětí.

Letos jsem si dopřála luxus, o kterém jsem předem neměla ani tušení. Náhoda tomu chtěla, že jsem mohla strávit pár dnů dovolené u maminky a tatínka. Sama. Bez manžela, bez dětí, a shodou okolností i se sestrou, která v tu stejnou dobu čerpala dovolenou. Tři dny, které jsme si, myslím, parádně užili všichni čtyři.

Ocitli jsme se po dlouhé době spolu sami v našem bytě stejně jako před 15 lety. Najednou se cítím malá, neřeším děti, co budu vařit, kde koho vyzvednu a kam přesunu, prostě si užíváme společné přítomnosti..

Ráno nám tatínek nachystá k snídani jahody se smetanou (a samozřejmě s cukrem), krajíc chleba notně namazaný máslem a k tomu kakao s rumovou trestí. Tak, jak to bylo vždycky v červnu, když byly na trhu. Jak ráda je vyměním za obligátní musli s jogurtem.

S holkama (ségrou a maminkou) se vydáváme nakupovat, všechny tři nasáčkované v jedné kabince zkoušíme tolik šatů, co jsem na sobě neměla za posledních pět let. Ač odlišný vkus, kupujeme si se sestrou stejné.

Maminka mi uvaří plněné papriky, které jsem jedla vždycky 18. července, kdy jsem se vrátila z pionýrského tábora, zatímco naši doma tapetovali, malovali a stěhovali.

Společně jdeme do jedné z nejlepších rybích restaurací - Koishi. Jídlo je výborné a atmosféra uvolněná, stejně jako my. Dáváme si zmrzlinu, žalujeme na sebe jako zamlada, škrábeme se na zádech, stihnu i rozbít nějaké to nádobí - jako vždycky. Radíme si - v tom vynikáme všichni.

Tyhle naše tři společné dny nám nikdo nevezme a myslím, že jsme tak nevědomky oslavili 40. výročí od svatby rodičů. Příjemné překvapení pro všechny zúčastněné, které bych ráda poradila i vám. Protože radím ráda.

Jeďte na pár dní sami za svými rodiči.